Taková normální hodina psychologie...

19. únor 2008 | 17.24 |

Krásná příhoda, která se prostě může přihodit jen v naší třídě. Respektive...jen díky jednomu člověku, konkrétně jedné dívce.

Ještě konkrétněji? Představuji vám svou spolužačku, spolusedící a kamarádku - Monču, známou spíš pod známou průpovídkou "co slovo, to perla".

Nejenže v mapách obvykle hledá (a zřejmě úspěšně nachází) ostružinová křoví a následně se hádá s profesorkou, že v oné mapě ty ostružiny skutečně byly. Nejenže při probírání germánů v dějepisu na otázku "V jaké jsme době" směle odpoví "V době germánské". Nejenže si při narážce na zpěváka Landu a jeho ... názory vybaví postaršího profesora, postrach našeho gymnázia, se stejným jménem a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. (koneckonců, ani já nejsem dokonalá a věřím tomu, že kdyby Monča blogovala, s radostí mi tento článek okamžitě oplatí...)

Ráda bych spíše mluvila o pěti minutách z dnešní hodiny psychologie, o pěti minutách, kdy se celá první á, vinou našeho (promiň Moni) nejmenšího článku řečeného Zelí, "řezala" smíchy. Právě jsme totiž probírali výklad snů...

"Další kategorií mohou být sny o čarodějnicích a strašidlech, kdy například čarodějnice představuje nějakou dominantní osobu, třeba i vlastní babičku, která má velký vliv na celou rodinu..."

"Pane profesore, můžu se zeptat?" hlásí se Monča s horlivostí sobě vlastní. "Když se mi třeba zdálo o čarodějnici, ale ta čarodějnice..." zde se Monča náhle zarazila a vybuchla smíchy. Já také, protože jsem již tušila, co bude následovat. Profesor jí jen napůl nedůvěřivě a napůl shovívavě pozoroval (zřejmě je na podobné pubertální výbuchy smíchu zvyklý), očekávaje dokončení započaté věty.

"Ta čarodějnice byla..řetěz..." první vlna smíchu se nese třídou, ačkoliv málokdo asi tuší skutečnou pointu. Prostě se zkrátka smějí absurditě Mončina dotazu.

"Cože byla??!" zamrká vyděšeně profesor K.

"No řetěz!" odpoví s naprosto vážným výrazem Monča, nejspíše očekávajíce objasnění nepochopitelného snu. Třídou se valí druhá vlna smíchu, tentorkát už rozumněli i ti nejvzdálenější. Opět se ale rozhosťuje hrobové ticho, všichni očekávají, co z Monči vypadne dál.

"Ta čarodějnice byla řetěz?? To jako měla tvar řetězu..?" ujistí se opět profesor K.

"No, normální řetěz. A byla omotaná okolo stromu." (salva smíchu)

"A...a jak jste poznala, že to je čarodějnice?"

"Normálně. Mě to řekla ségra. "

"Myslím...myslím, že byste měla navštívit nějakého odborníka..." zakončuje celý případ bezradný profesor.

Monča se mnou následována hroutí v záchvatu smíchu, podobně jako naši ostatní spolužáci. Všichni si totiž onoho "odborníka" vyložili trochu jinak, než měl profesor K. na mysli a odsoudili Moniku k životu za dveřmi bez kliky, kam připlouvá Kryštof Kolumbus, jak jinak, než vodovodem :) Ostatně, koho by na hodině psychologie napadlo, že ho profesor pošlě za vykladačem snů, že.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Taková normální hodina psychologie... passion-anger®blbne.cz 20. 02. 2008 - 13:12
RE: Taková normální hodina psychologie... monča 20. 02. 2008 - 19:02
RE: Taková normální hodina psychologie... tátova holka 20. 02. 2008 - 19:30
RE: Taková normální hodina psychologie... tlapka 24. 02. 2008 - 14:52
RE: Taková normální hodina psychologie... listicka 25. 02. 2008 - 08:20