Popáté ve Zlivi

2. květen 2008 | 22.36 |
Od konce měsíce března si připadám, jako bych žila v úplně jiném světě. Mám pocit, že nechápu a nevnímám věci okolo sebe, ničemu a nikomu nerozumím, a co hůř, nějak se nedokážu vyznat a zorientovat ani sama v sobě. A mému vnitřnímu zmatku přišla opět na pomoc každoročně pořádaná kytarová přehlídka Zlivská kytara.

Abyste byli v obraze - před šesti lety jsem začala hrát na kytaru v Druhé SZUŠ ČB, následovalo několik poměrně úspěšných let, které nebudu podrobněji rozebírat, poté jsem "přeskočila" pátý ročník a přešla rovnou do šestého. Do sedmého absolventského jsem nastoupila, leč předčasně (již v říjnu) definitivně ukončila sólovou hru. Soutěže ve Zlivi jsem se zúčasnila celkem čtyřikrát v různých "kategoriích" - již zmíněné sólové hře, v komorním triu coby třetí hlas, poté již jako první hlas ve "vlastním triu", dvakrát ve hře na flétnu s doprovodem kytary. Letos jsem tedy na Zliv jela popáté a možná naposledy - jen s triem.

Jelikož jsme se před týdnem ve čtvrtek 24.dubna zúčastnili krajského kola soutěže pořádané Ministerstvem školství, které nemělo nejmenší chybu a užili jsme si ho na sto procent (skončili jsme první), na Zliv jsem se docela těšila. Možná to bylo i tím, že jsem věděla, že mi odpadají nervy s vlastním programem a že mám na starosti "jen odehrát s triem". V půl deváté ráno jsem vyšla ze Zavadilky, abych doma pobrala pár maličkostí, mezi něž patřily noty a koncertní oblek, a kolem deváté jsem již vyjížděla autobusem směr vlakové nádraží. Když jsem v 9:11 vystupovala na konečné u OC Mercury, zapřemýšlela jsem, proč jsem vyjela tak brzy - sraz s Honzou a Zdenkou jsem měla v půl desáté a samotný vlak odjížděl v 10:09. Brzy jsem zjistila, jak dobře jsem udělala.

Jakmile jsem vstoupila do podchodu, spatřila jsem asi sedmdesátiletého pána, který stál s několika časopisy v ruce a nabízel je kolemjdoucím. Proč neudělat dobrý skutek, řekla jsem si, vyndala si sluchátka z uší a zamířila k němu. Aktivní děda mi vmžiku představil jakýsi časopis s názvem Probuďte se (nebo tak nějak) a začal na mě chrlit cosi o božím slovu. Stihl mi říci, že všichni lidé se teď potýkají s problémy týkajícími se budoucnosti světa, jako je kriminalita nebo globální oteplování, a že samotný člověk s tím nic nezmůže - musí se nechat vést Bohem. Vyprávěl mi o sebevraždách a o tom, co by měl člověk říci, pokud si někdo jiný chce vzít život. V tu chvíli jsem začala trochu nervózně podupávat a snažila jsem se mu tak dát najevo, že nemám čas vykecávat se ním půl dne - ostatně "vykecávat" je velmi slabé slovo, za celou dobu jsem stačila párkrát přikývnout na souhlas, celou konverzaci si vedl sám a když bylo nejhůř, kladl si otázky a dokonce na ně sám odpovídal. Zřejmě si mé gestikulace nepovšiml a začal listovat druhým časopisem, na jehož titulní stránce byl obrovský nápis: Násilí na ženách - co na to Bible? Hned mi vysvětlil, že Bible ani Ježíš nesouhlasí s násilím na ženách a "stručně" mi převyprávěl článek, ve kterém se zřejmě psalo o manželství, kde si ti dva nerozumněli a dali se dohromady jen díky čtení Bible.

Po prolistování tohoto čísla si mě nejspíš všiml a zeptal se, zdali mám čas. Popravdě jsem odpověděla, že docela spěchám - reakcí bylo vytasení třetího časopisu. Tentokrát jsem se dozvěděla, že ze Země se jednou skutečně stane Ráj; když se o to Bůh totiž pokoušel poprvé, "první dva lidé" selhali a dali se na stranu ďábla - a proto jsme dnes tam, kde jsme. V tu chvíli jsem zřejmě "vzala jméno boží nadarmo", i když jen v myšlenkách a doufala, že mému trápení bude brzy konec. Musela jsem si vybrat jeden z časopisů a byla jsem milostivě propuštěna. Pro dobrotu na žebrotu, řekla jsem si, když jsem vycházela z podchodu. Kupodivu jsem však stihla přijít ve smluvený čas a tak jsme něco po desáté hodině vystupovali na zastávce ve Zlivi.

Do třídy ve zlivské ZŠ a ZUŠ jsme dorazli jako první, což jsme neměli tak úplně v plánu a tak jsme se posadili do kanárkově žlutých lavic a vyčkávali naší učitelky, která měla přivézt kytary. Jaké však bylo naše překvapení, když do dveří vstoupila matka jedné naší hráčky spolu se zbytkem našich soutěžících. Při vybalování kytar jsme se dozvěděli, že naše učitelka má jisté zdravotní potíže, a proto nemohla přijet. "Ne, že bych jí to přál...ale radost skrývat nemohu!" prohlásil Honza, který si podobně jako my ostatní uvědomil, že nás čeká klidný den bez dozoru :) Poprvé za pět let jsem ze zúčastnila slavnostního zahájení přehlídky a tak jsem si ještě před začátkem soutěže mohla prohlédnout velký sál, ve kterém se vždy vyhlašují vítězové a který bývá obvykle vyzdoben podle nějaké hudební etapy. Ačkoli do byl ještě do minulého roku Antonín Dvořák, kdo zdobil stěny stálu, dnes jsem byla příjemně překvapena. Ve stylu šedesátých let zde byl vyobrazen například John Lennon, Jimmy Hendrix, Bob Marley a plno dalších. Obraz Boba Marleyho mě naprosto uchvátil - nemohla jsem se na něj vynadívat; člověk, který ho maloval, musel být skutečně machr.

Na nás přišla řada ve 12:50. Sešli jsme se opět ve velkém "marleyovském sále" a po duetu, který hrál jako první jsme přišli na řadu my. Asi jsme to brali hodně s rezervou, protože konečný výsledek nebyl nic moc. Nemohu říci, že by byl špatný, ani, že jsme to "prosrali", jak se po vystoupení vyjádřil Honza, ohodnotila byl ho jako velice velice průměrný. A být průměrný, šedá myš, střed, je snad ještě horší, než být skutečně špatný. Vskutku jsem netušila, co si o našem výstupu myslet; jen jedno jsem věděla jistě - už jsme to zahráli i lépe.

Po zbytek odpoledne jsme chodili psychicky podporovat naše soutěžící spolužáky a v 16:00 jsme se opět shromáždili v sále. Shlédli jsme kytaristu zaměřeného na flamengo, poslechli jsme si každoroční atrakci - kytarový orchestr složený ze soutěžících - dobrovolníků a poté se začalo vyhlašovat. Naše škola získala několik prvních míst s řad sólistů, jak dopadlo druhé trio si nepamatuji. My jsme skončili druzí. Když to probírám stále dokola, uvědomuji si, že být druhý v kraji je velmi dobrý výsledek, ale já vím, že jsme mohli být i první, měli jsme na to.

Následoval - taktéž každoročně pořádaný - raut, kam se vždy po skončení vyhlašování nahrnou nenažraní soutěžící, hladoví a vyčerpaní porotci, více i méně nadšení učitelé i rodiče očekávající své dokonalé ratolesti. Opět jsme my tři, já, Zdenka a Honza, začali řešit, co s námi bude dál. Řeknu vám, je to velmi zvláštní pocit, přemýšlet nad tím, že tahle akce třeba byla tou poslední. Pro někoho určitě, jelikož Zdenka se vyjádřila jasně - letos končí. A my s Honzou? Možná skončíme jako duo, abychom příští rok mohli zajet do Hradce Králové na celostátní soutěž, možná se rozpadneme úplně.

A to je to - po každé z těchto soutěží se ve mně rozprostře takový podivný zmatek - mám pocit, že bez hraní a soutěží nemohu být, ale vím, že do současné ZUŠ už se kvůli vlastní hrdosti vrátit nemůžu. Mám pocit, že jsem nic nedokázala, ale vím, že na další soutěže už nejspíš psychicky nemám. Mohu začít hrát jinde (a věřte, celé odpoledne jsem brouzdala po internetu a hledala budějovické ZUŠky), ale nepřijde mi fér začít hrát jen kvůli tomu, abych jednomu člověku (který už nejspíš zapomněl, že ta Eliška V., která byla před čtyřmi lety třetí v republice, vůbec ještě existuje) dokázala, že mám na to opět se vrátit tam, kde jsem skončila... Moc ráda bych o tomhle všem někomu pověděla, jenže vím, že mi stejně nikdo neporadí; v téhle situaci se nejspíš ani poradit nedá. Možná se vám zdá jako malichernost řešit něco podobného, jako právě řeším. Jenže já mám strach (i když to zní absurdně), že mi právě unikají nejlepší léta, kdy bych se kytaře mohla věnovat. Kdo ví, kde budu za tři roky, až budu mít maturitu za sebou, a pak už se ani těch šancí moc nenajde...

A tak jsem se dostala do dalšího bludného kruhu, dalšího z mnoha, v nichž se poslední týdny plácám. Kde je zatraceně ta předpověď astroložky, že mě v květnu čeká nějaká štastná událost?

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Popáté ve Zlivi tlapka®pise.cz 03. 05. 2008 - 09:53
RE(2x): Popáté ve Zlivi listicka 03. 05. 2008 - 14:41
RE: Popáté ve Zlivi ovečkin 04. 05. 2008 - 14:32
RE(2x): Popáté ve Zlivi listicka 04. 05. 2008 - 17:35
RE: Popáté ve Zlivi tátova holka 04. 05. 2008 - 18:57
RE(2x): Popáté ve Zlivi listicka 05. 05. 2008 - 08:07