Několik slov úvodem

15. únor 2008 | 21.22 |
› 

Ten šťastný den, kdy na internet přibylo o jeden odkaz víc, připadl na 16.září 2006. Svůj blog jsem před více než rokem založila na serveru Blog.cz, z něhož teď zděšeně utíkám. Ale nepředbíhejme.



Po několika začátečnických měsících, které byly hodně krušné, nicméně prostoupené upřímným nadšením z toho, že veřejně píšu, jsem si na práci s Blog.cz pomalu přivykla a i když sem tam něco zazlobilo, mávla jsem nad tím rukou. Co jiného jsem ovšem také mohla dělat - pracovalo se s ním poměrně jednoduše, jiné blogové servery jsem vlastně ani neznala a navíc se ozvala i má vrozená lenost, snad i konzervativita. Nerada se učím úplně novým věcem, nerada přivykám neznámému prostředí, nerada měním zaběhlé normy. A tak jsem s Blogem.cz soupeřila celý rok, někdy víc a někdy méně, jak už to tak bývá.

Byly okamžiky, kdy mě od myšlenky skoncovat se vším a kliknout na to zpropadené tlačítko "zrušit blog" dělil jen tenounký vlásek. Nejen, že to bylo takové prapodivné období, kdy blog rušil každý, včetně těch nejlepších. Bylo to i obdobé jakési ctižádosti, kdy moje ješitnost prostě nedokázala pochopit a zkousnout, že jiným stránkám se návštěvnost pohybuje řádově okolo stovek, období, kdy mě zdeptala
sebemenší anonymní narážka na mou osobu či na mou snahu vytvořit perfektní stránky, období, kdy jsem si (a to mi prosím všichni odpusťte!) nedokázala vážit těch čtyř nebo pěti stálých návštěvníků, kteří mé Doupě navštívili vždy, kdy jen mohli... Páni, stydím se, jak jsem byla hloupá a povrchní, když mi to teď všechno dochází...Liska

A pak, jako mávnutím kouzelného proutku, se všechno změnilo. Stačilo seznámení s jedním perfetkním človíčkem, se kterým se sice znám jen přes internet, zkrz blog a ICQ, nicméně naše přátelství trvá skoro rok :), stačilo, aby se objevil jeden člověk, který si sice servítky zásadně nebere, ale řekne na rovinu to, co si myslí a zárověň přijímá kritiku na vlastní osobu (záviděníhodná vlastnost, mělo by vás být takových víc...). Stačilo pochopit, že život se neměří množstvím anonymních internetových pochlebníků, kteří stále, dokola a všude omílají větu: "Tvé stránky jsou nejlepší, jaké jsem kdy navštívil!", ani počtem komentářů, které přibydou za jedno odpoledne. (Jen tak naokraj - nejvíce komenářů stále dosahují stránky obsahující fotky, obrázky a články o Tokio Hotel, a díky mé averzi vůči nim bych tak vysokou laťku stejně nikdy nepřeskočila :)) Liščí blog mi pak začal skvělým způsobem zaplňovat volný čas a já opět chytla tu správnou chuť do psaní. Naučila jsem se různé fígle co se týče vytváření designu, zabydlela jsem se ve svém Doupěti a nikdy by mě nenapadlo, že bych ho vůbec mohla opustit...

Ptáte se tedy, proč jsem místo vzniku svého internetového já opustila? Sama si neumím vyvětlit, proč na serveru Blog.cz najednou došlu k tolika zkratům téměř současně, ve stejnou dobu a zničeho nic. Několik měsíců jsem to s přivřenýma očima tolerovala, ale poté, co mi začal odmítat uložit a zveřejnit poměrně dlouhé články, tehdy jsem si řekla dost.

Stalo se to 24. prosince 2007. První reakcí, kterou patrně způsobil můj vztek, bylo sepsání rozhořčeného e-mailu na adresu ctěného Blogu. Vím, že to byla reakce nesmyslná a nic neřešící, ale alespoň se dostavil pocit zadostiučinění, vítezství a spokojenosti se slovy "To jsem jim to nandala!" na rtech.
A tak jsem teď tady. Happy end? To se ještě uvidí :))

Omlouvám se, tohle skutečně nebylo "Několik slov úvodem" ... je to jako droga, když se rozepíšu

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Několik slov úvodem tlapka 30. 12. 2007 - 10:30
RE: Několik slov úvodem ovečkin 01. 01. 2008 - 19:14