Prague Spring Open

21. březen 2008 | 21.20 |

Jak říkám, cesty osudu jsou spletité. A tak se přihodilo, že jsem se 15. března ocitla v pražském parku u Hostivařské přehrady, abych coby "divák" shlédla odpolední průběh discgolfového turnaje Prague Spring Open.

Jelikož jsem do parku dorazila v právě probíhají dopolední pauze, nebylo po discgolfistech ani památky a proto hledání právě té části parku, ve které turnaj probíhal, bylo docela náročným úkolem. Po asi půlhodinovém chození jsem narazila na černý Opel ( ), jehož zadní sklo neslo hrdě nápis www.discgolf.cz, a v tu chvíli jsem věděla, že jsem na správném místě. Zanedlouho jsem skutečně narazila na pár barvou označených výhozišť.

Navracela jsem se tedy zpět ke hlavní cestě, u které se za tu dobu již nashromáždila skupinka lidí a cvičně házela na modrý přenosný koš. Brzy dorazila Pája s Peťou a k mé radosti mi bylo oznámeno, že si můžu hřiště projít s nimi. Kdo by odmítl takovou nabídku :) Vydala jsem se tedy s Pavlínkou a skupinou holek vstříc první jamce.

Velmi mě zaujal přístup k celému turnaji. Pochopitelně nemůžu tvrdit, že jsem se za těch pár hodin zcela vcítila do jejich rolí a poznala, co discgolf skutečně obnáší, ale pocit a názor, který jsem si z Hostivaře odnesla byl vskutku překvapivý. Myslela jsem si totiž, že když "už jde o ten turnaj" budou se všichni snažit překonat ty druhé a být nejelpší za každou cenu. Zkrátka, že všem půjde o výhru.

Samozřejmě neberte můj výrok až tak doslova, discgolfisté zcela určitě nemají hroší kůži a určitě jim svým způsobem o výhru jde, ale ta cesta k ní ani zdaleka nepřipomíná jiné sporty. Discgolfový turnaj na mě působil velmi příjemným a odlehčeným dojmem, až jsem chvílemi měla pocit, že nejde o nic zásadního a lidé, kteří si sem přišli zaházet si současně přišli popovídat se známými, seznámit se s neznámými a užít si perfektní víkend. Už jen to, že ačkoliv mě tam nikdo neznal a ačkoliv jsem ani nehrála, přijali mě mezi sebe jako kdybychom se znali roky.

Pokud bych měla srovnat hostivařské hřiště s naším budějovickým (opět si nechci hrát na nějakého odborníka, jen vyslovím svůj názor), měla jsem pocit, že je o něco jednodušší. Dráhy byly příjemně krátké a tak se snadno daly hodit s minimálním přesažením paru. Oproti Stromovce v ČB však zde bylo častou překážkou tu větší, tu menší převýšení a bylo zde plno jamek, které se nacházely v bezprostřední blízkosti stromových seskupení, takže netrefit strom bylo uměním. Nemohu však říci, zda bylo hřiště skutečně jednoduché - já ho neházela. Jen prezentuji své pocity.

Jamka, která mě skutečně "šokla" byla ta, jejíž fairway vedla přes vodní koryto vyvádějící vodu z přehrady. Během okruhu, jehož jsem se účastnila, byl přes značnou snahu zachraňovat utopen disk, prý již druhý toho dne.

Dalším pro mě zajímavým objektem se stal malý klučina, tipuji mu kolem šesti sedmi let, který házel jako bůh. Myslím, že by si mě hravě podal a ještě by se při tom mohl šťourat v nose. A to prosím házel dohazovacím, nikoli dálkovým diskem.

Pro mě druhou etapou této události mělo být zakoupení vlastních disků. Bohužel se tak úplně nevydařilo - Američan Mark, od něhož jsem si disky chtěla koupit, se chystal zpět domů, a proto už disky jen "doprodával". Disk Cyclone, který je pro mě jakožto začátečníka údajně nejlepší, se mezi jeho nádobíčkem k mému neštěstí již nenacházel. Na dně krabice jsme s Pavlínkou našly alespoň PUTTER, tedy dohazovací disk, který jsem si za "two hundred crowns" koupila.

Toť vše k zážitkům z discgolfového turnaje. Snad bych jen dodala, že příště bych ráda podávala své zážitky jako jeden z hráčů :)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Prague Spring Open passion-anger®blbne.cz 21. 03. 2008 - 20:22
RE: Prague Spring Open tlapka®pise.cz 22. 03. 2008 - 09:08